Hrách setý

Čerstvě koupený sáček hrachového semene nebo sazenice, která už natahuje úponky po něčem, po čem by mohla šplhat, chce rychle dvě věci: chladnou, vlhkou půdu, do níž zakoření, a něco tenkého, čeho se do týdne nebo dvou po vyklíčení chytí. Hrách setý je jednoletka chladného období, vysévá se, jakmile je půda zpracovatelná, a dokončí svůj cyklus dřív, než nastoupí letní horko, a téměř každá raná chyba se dá vystopovat k příliš hlubokému nebo pozdnímu výsevu, nebo k chybějící opoře. Lusky, kvůli kterým hrách pěstujete, jsou u nejranějších typů hotové už za dvanáct týdnů, takže po nezdařeném výsevu neztratíte mnoho času novým pokusem.

Změna jména, o které stojí za to vědět

GBIF dnes vede hrách setý pod jménem Lathyrus oleraceus místo dlouho známého Pisum sativum a rod Pisum sloučil do rodu Lathyrus poté, co DNA analýzy ukázaly, že oba nejsou dostatečně odlišné na to, aby stály samostatně. Tím se rostlina, kterou jíte, ocitá ve stejném rodu jako Lathyrus odoratus, okrasný hrachor vonný, a podle jména samotného se ty dva snadno pletou. Nejde ale o stejnou rostlinu: hrachor vonný se pěstuje pro vůni a barvu květů a jeho semena i lusky jsou jedovaté, zatímco hrách setý v tomto průvodci je potravinová plodina, po staletí šlechtěná na sladké, škrobovité nebo křupavé lusky podle typu. Sáčky semen i většina zahradnických knih stále uvádějí Pisum sativum, a to jméno není chybné, jen bylo nahrazeno; obě jména míří ke stejné rostlině popsané v tomto textu.

Výběr typu: loupací hrách, cukrový hrách a mangetout

Loupací hrách, někdy nazývaný zahradní nebo anglický hrách, se pěstuje kvůli kulatým semenům uvnitř lusku, který je na jídlo příliš vláknitý; cukrový hrách má silný, sladký lusk, který zůstává dost křehký na to, aby se dal jíst celý i poté, co semena uvnitř zbytní; mangetout, ploché lusky, se sklízí ploché a mladé, dávno předtím, než semena uvnitř vystoupí jako boule, a pokud se nechají na keři, zdřevnatí a zeškrobovatí. Výška se liší stejně jako typ lusku: kompaktní odrůdy jako Kelvedon Wonder nebo Douce Provence dorůstají zhruba 45 cm a udrží se samy bez opory, zatímco vyšší pozdní odrůdy vyšplhají do 1,5 až 1,8 m a bez sítě nebo tyček se zhroutí do rozcuchané změti.

Výsev a klíčení

Vysévejte 2 až 5 cm hluboko a asi 7,5 cm od sebe, buď do jednoho řádku, nebo do rýhy s plochým dnem dost širokým na tři řady za sebou; počkejte, až se půda ohřeje aspoň na 10 °C, protože studená země semeno spíš uhnije, než aby ho udržela v dormanci. Klíčení trvá od šesti dní v teplé půdě po víc než dva týdny v chladném jaru, a namočení semene na noc před výsevem tuto dobu zkrátí o den nebo dva. Myši vyhrabávají a s ohromující efektivitou spořádají čerstvě vyseté semeno, takže tam, kde je to známý problém, začněte semeno pěstovat pod střechou v květináčích nebo sadbovačích a přesazujte, jakmile se objeví první pravé listy, místo abyste riskovali holý řádek venku.

Opora a spon

Hrách šplhá tak, že drátovité úponky na špičce každého listu obtáčí kolem čehokoli dost tenkého, čeho se dají zachytit, ne tak, že by se stonek ovíjel jako u fazolí, takže opora musí nabídnout něco, kolem čeho se úponek sevře v dosahu rostoucí špičky: pro nízké typy chvojí zapíchnuté už při výsevu, pro cokoli nad zhruba 60 cm síť nebo pletivo natažené mezi kůly. Řádky rozestupte zhruba podle výšky odrůdy, takže 1,2 m vysoký řádek pozdní odrůdy potřebuje k dalšímu řádku asi 1,2 m, jinak vzdálenější strana do poloviny léta zastíní tu bližší. Úponek, který během dne nebo dvou nenajde nic, čeho by se chytil, se začne stáčet sám do sebe a oslabí se, takže oporu nainstalujte dřív, ne až poté, co ji sazenice potřebují.

Slunce, půda a zálivka

Hrách chce chráněné místo na plném slunci, protože vítr vysoké řádky uvolní z opor a chladné kotliny zpomalují květ. Snáší vápenitou, jílovitou, hlinitou i písčitou půdu, pokud je propustná a přitom zůstává vlhká, s pH zhruba mezi 5,8 a 7; zapravení pár koleček kompostu nebo dobře vyzrálého hnoje na metr čtvereční před výsevem provede většinu úrody bez dalšího přihnojování. Zalévejte k půdě, ne přes listy, protože mokré listoví je nejrychlejší cestou k padlí. Jedna zálivka je nejdůležitější ze všech: přichází, když se otevřou první květy, vydatné zalití tehdy a zopakované asi o dva týdny později, kdy se plní lusky, udělá pro výnos víc než časté malé zálivky po zbytek sezóny, a chybí-li déšť, pokryje většinu této potřeby zhruba 2,5 cm srážek týdně.

Kvetení, plnění lusků a sklizeň

Květy se podle odrůdy otevírají bílé, růžové nebo fialové, jeden až tři na stopce, a z každého opyleného květu naroste lusk s pěti až deseti hráškami. Doba do první sklizně sahá zhruba od dvanácti týdnů u nejranějších typů po šestnáct týdnů u pozdních, tedy zhruba padesát až sedmdesát dní obecně; rostlina ponechaná, aby první lusky plně dozrály, zpomalí nasazování dalších, takže časté sběry po malém, každé dva až tři dny jakmile začne sklizeň, udrží keře v produkci déle než jedna velká sklizeň na konci. Loupací hrách sklízejte, jakmile je lusk kulatý a pevně plný, ale ještě sytě zelený, mangetout kolem 5 až 7,5 cm délky, dřív než semena uvnitř vystoupí jako boule, a cukrový hrách, jakmile je celý lusk plný a lesklý, ne plochý.

Časté škůdci a choroby

Kromě myší při výsevu okusují holubi mladé výhony až na holé stonky, kamkoli na řádek dosáhnou, takže síť je stejně důležitá pro sazenice jako pro dozrávající lusky; slimáci a hlemýždi dělají stejnou škodu níž u země. Housenky obalečů hrachových se líhnou z vajíček nakladených do otevřených květů a provrtávají se do vyvíjejícího se lusku, takže uvnitř hrášků, které navenek vypadaly čistě, zůstane larva, problém horší u plodin kvetoucích na začátku až v polovině léta než u velmi raných nebo velmi pozdních výsevů. Nosatec listnatý vykusuje po okrajích listů úhledné oblé zářezy, u vzrostlé rostliny obvykle spíš nevzhledné než škodlivé. Padlí, bledý práškovitý povlak na listech a stoncích, se hromadí na suché půdě a v přehuštěných řádcích pozdě v sezóně; rozestupy rostlin kvůli proudění vzduchu a udržování kořenové zóny bez vysychání proti němu zabírají víc než jakýkoli postřik použitý dodatečně. Na těžké, špatně odvodněné zemi dokáže fuzariové vadnutí a hniloba kořenů zežloutnout a zakrnit celé řádky, další důvod, proč hrách chce půdu, která odvádí vodu, a přitom zůstává vlhká.

Po sklizni: výživa pro další plodinu

Bledé hlízky podél kořenů hostí bakterie rhizobia, které z ovzduší vážou dusík a ukládají ho ve formě, kterou dokáže využít rostlina a později i půda; zdravý řádek má viditelně hrbolaté kořeny místo hladkých, pokud si jeden pro kontrolu vyhrabete. Když je sklizeň hotová, rostliny odřízněte při úrovni půdy místo vytrhávání, aby se ty na dusík bohaté kořeny rozložily na místě. Následné vysazení plodiny náročné na dusík, jako jsou brukvovité zeleniny, na stejném místě příští sezónu tento uložený dusík rovnou využije, jeden z mála skutečně zdarma dostupných vstupů v zeleninovém osevním postupu.