Kikujská tráva

Tráva, která skrývá vlastní květy

Cenchrus clandestinus, lépe známá jako kikujská tráva, je plazivá trvalka z náhorních trávníků východní Afriky. GBIF i Plants of the World Online shodně uvádějí jako její přirozený areál Eritreu jižně přes tropickou Afriku, a svůj lidový název dostala po lidu Kikujů z centrálních keňských vysočin, kde byly pořízeny první botanické sběry. Druhové jméno je výmluvnější detail: clandestinus znamená skrytý, a popisuje skutečnou zvláštnost rostliny. Na rozdíl od většiny trav kikujská tráva nenese své květy na odhaleném klasu. Klásky zůstávají schované uvnitř báze listové pochvy a ven vystupují jen bledé, vláknité blizny a krémové prašníky, které lapají pyl ve větru. Pokud se zdá, že trávník, kterému všichni říkají tráva, nikdy nekvete, je to tímto: kvete neustále, jen mimo dohled.

To, na co ve skutečnosti šlapete, je koberec vybudovaný ze dvou plazivých struktur zároveň: masitých nadzemních výběžků a podzemních oddenků, které probíhají 2,5 až 10 cm hluboko. Oba zakořeňují všude tam, kde se uzlina dotkne půdy, a tak se z jediné výsadby stane celý trávník. Listy jsou světle zelené, 2,5 až 25 cm dlouhé, se špičatým vrcholem a plochou čepelí širokou zhruba 3 až 6 mm. Prozrazujícím znakem pro identifikaci, zvláště vedle bermudské trávy, je límec listu: místo blanité jazýčky nese kikujská tráva na tomto místě hustý třásnitý lem chloupků.

Založení trávníku nebo pastviny

Kikujská tráva je teplomilná tráva a nejrychleji se uchycuje, když je půda už teplá, od jara do začátku podzimu ve většině podnebí. Ve většině domácích zahrad se vysazuje z výhonků, výběžků nebo drnu spíš než ze semene, protože téměř každý úlomek stonku zakoření na téměř každé uzlině. Tam, kde se používá semeno, udržujte svrchních 2,5 cm půdy trvale vlhkých; klíčení a raná fáze uchycení potřebují časté a lehké zavlažování, dokud si mladé rostliny nevytvoří vlastní kořeny. Jakmile je tráva zakořeněná, roste rychle podle jakéhokoli měřítka trávníkových trav: výhonky se dokážou prodloužit o více než 2,5 cm denně, a neregulovaná skvrna se rozšiřuje do stran o zhruba 0,4 m² měsíčně, aniž by ji cokoli zpomalovalo. Tato rychlost je celé kouzlo pro rychlý trávník, a celý problém pro záhon vysazený hned vedle něj.

Sekání bez sedření drnu

Kikujská tráva snáší opravdu nízké sekání, přežívá řez pod 1,3 cm, aniž by odumřela, což je u tak bujné trávy neobvyklé. Neposekaná dosáhne asi 46 cm a poleze do neupraveného plstnatého porostu. Většina domácích trávníků se udržuje mezi 2,5 a 7,5 cm, sekaná dost často na to, aby jediné sečení neodstranilo víc než třetinu čepele. Příliš tvrdé, příliš řídké sekání má opačný účinek, než byste u tak odolné trávy čekali: dochází k sedření drnu, kdy zůstávají bledé, holé skvrny s odhaleným hustým kobercem výběžků místo krytým. Časté sekání má i vedlejší účinek, o kterém stojí za to vědět, stimuluje kvetení a tvorbu semen, což je jeden ze způsobů, jak se kikujská tráva šíří za hranice místa, kam byla vysazena.

Zálivka a zotavení po suchu

Růst je nejbujnější při pravidelné vlhkosti během teplých měsíců; UC Cooperative Extension uvádí, že druh preferuje vlhké podmínky pro aktivní růst. I tak je ale zavedený porost shovívavý. Kořeny a oddenky mají dost zásob na to, aby drn v období sucha zhnědl a znovu zezelenal do několika dní od prvního skutečného deště nebo zálivky, místo aby přímo odumřel tak, jako by to udělal mělce kořenící chladnomilný trávník. Výjimkou jsou nové výsadby: výhonky, výběžky i semeno potřebují prvních několik týdnů trvalou povrchovou vlhkost, dokud kořeny nedosáhnou nějaké hloubky.

Půda, úrodnost a slunce

Kikujská tráva není náročná na texturu půdy, šíří se stejně dobře jílem, hlínou i pískem, a UC Cooperative Extension konkrétně uvádí, že snáší nízkou úrodnost, na rozdíl od mnoha trávníkových trav, které na chudé půdě rychle prořídnou. Silné hnojení spíš způsobí plsť a starosti se sekáním, než že by trávník zlepšilo. Nejlépe se jí daří na plném slunci, ale neobvykle mezi teplomilnými trávníkovými travami ji UC Extension hodnotí i jako dobře snášející relativně stinné podmínky, což je skutečná výhoda oproti bermudské trávě vysazené pod stromy nebo u budovy.

Zimní vegetační klid a chlad

Chlad je skutečným limitem kikujské trávy. Aktivní růst probíhá zhruba mezi 15 a 32 °C a snáší bez potíží i teplo do 38 °C, ale má slabou snášenlivost chladu a při prvním silném mrazu upadá do vegetačního klidu. V podnebí se skutečnými zimami vnitrozemské trávníky typicky zhnědnou koncem listopadu a zůstávají v klidu až do února nebo března. Podél mírných pobřeží, nebo obecně v bezmrazém podnebí, zůstává často zelená po celý rok. Neexistuje spolehlivý způsob, jak popohnat zimní barvu tak, jako to u některých teplomilných trávníků dělá přísev; rostlina chlad prostě přečká.

Jak zabránit jejímu úniku z trávníku

Vlastnost, díky které je kikujská tráva snadným trávníkem, z ní mimo posekanou hranici dělá i skutečný problém. UC Cooperative Extension ji popisuje jako mimořádně agresivní vytrvalý plevel, jakmile unikne z kultivace, tvořící husté koberce, které dusí zahradní záhony, potlačují pomaleji rostoucí rostliny a v trávníku, kde není žádoucí, vytvářejí riziko zakopnutí. Do míst jako Kalifornie byla zavedena kolem roku 1918 na ochranu proti erozi na svazích příkopů, a odtud se dostala mezi evidované plevele. Šíří se třemi způsoby najednou: semenem, roznášeným větrem a sekacími stroji; živými úlomky stonku, protože téměř každý kus s uzlinou zakoření tam, kam dopadne; a výběžky nebo oddenky, které jednoduše rostou pod nebo kolem fyzické hranice, která není dost hluboká.

• Zapusťte lem alespoň 15 až 20 cm hluboko do půdy mezi kikujský trávník a jakýkoli záhon, který stojí za ochranu.
• Nové skvrny vykopávejte, dokud jsou malé. Jakmile se uchytí, ruční trhání zřídka odstraní každý úlomek výběžku.
• Vyhněte se orbě nebo rotační kultivaci tam, kde se kikujská tráva vyskytuje, rozseká oddenky na úlomky, z nichž každý zakoření zvlášť, a nákazu tím zhorší.
• Před přesunem mezi zamořenou plochou a čistou půdou vyčistěte sekačky i nářadí.

Škůdci, choroby a bezpečnost pro domácí mazlíčky

Hlavní choroba specifická pro tento druh je Kikuyu yellows, způsobená houbou Verrucalvus flavofaciens. Projevuje se kruhovými žlutými skvrnami o velikosti zhruba od 10 cm do 1 m, které se rozšiřují do stran, zatímco střed odumírá a už nikdy znovu nedoroste. V současnosti proti ní není registrován žádný fungicid; silný, kompletní hnojivý program dokáže příznaky zamaskovat, ale příčinnou infekci nevyléčí, a silně postižené trávníky se obvykle opravují vykopáním odumřelých středů a novou výsadbou. Mšice a housenky travařky se občas přemnoží na bujném, přehnojeném drnu, ale zřídka je třeba víc než silné opláchnutí hadicí, aby ustoupily. Co se bezpečnosti týče, kikujská tráva se neobjevuje na seznamech toxických ani netoxických rostlin ASPCA pro psy, kočky ani koně, a po celé století se pase jako pastvina pro skot a ovce v teplém podnebí, aniž by byla za běžných podmínek považována za riziko pro hospodářská zvířata.