Zerav východní (biota východní)

Platycladus orientalis, prodávaný jako zerav východní, čínský thuja nebo pod svým starším názvem Thuja orientalis, je jediný druh svého rodu a jeden z nejdéle pěstovaných jehličnanů východní Asie, s jednotlivými exempláři, které stále stojí po mnoha staletích u chrámů a císařských hrobek. Od skutečné thuje ho lze rozeznat lupou: jeho drobné šišky jsou před dozráním masité a modrozelené, s tlustými, zahnutými šupinami, na rozdíl od suchých, papírovitých šišek zerava západního nebo obrovského. Na zahradě si své místo vysloužil jako hustý, pomalu rostoucí stálezelený jehličnan pro stříhané živé ploty, výsadbu u základů a zlaté zakrslé kultivary v květináčích, a snáší horko, sucho a zásaditou půdu lépe než většina rostlin prodávaných pod jménem thuja.

Rod jediného druhu, přejmenovaný v roce 1949

Carl Linné tento strom poprvé popsal jako Thuja orientalis v roce 1753 a zařadil ho k americké thuje západní jen proto, že obě rostliny měly šupinovité stálezelené jehličí. Portugalský botanik João Franco ho v roce 1949 vyčlenil do vlastního rodu, změna nyní odražená v uznávaném názvu GBIF, Platycladus orientalis (L.) Franco, poté co struktura šišek a bezkřídlá semena ukázaly, že je se skutečnou thují příbuzný jen vzdáleně. Biota orientalis je další synonymum, se kterým se ještě setkáte na starších cedulkách ve školkách a ve starších zahradnických knihách. Rodové jméno pochází z řeckého platys, plochý, a klados, větev, popisu plochých, svisle nesených trsů jehličí, díky kterým lze tento druh snadno rozpoznat z dálky, ještě než zkontrolujete šišky.

Přirozený areál a dlouhé pěstování ve východní Asii

Plants of the World Online udává jako přirozený areál ruský Dálný východ přes východostřední Čínu a Koreu. Staletí výsadby jako posvátného stromu u chrámů a hrobů po celé Číně, kde jeho stálezelený habitus a dlouhá životnost nesou symbolický význam, znamenají, že pěstované populace dnes na velké části tohoto areálu výrazně převažují nad divokými. Odtud se rostlina rozšířila do zahrad po celém světě jako živý plot, clona a nádobová rostlina, ceněná za to, že snáší horko, sucho a zásaditou půdu znatelně lépe než americké a japonské druhy thuje, se kterými se v zahradnictví často zaměňuje.

Výběr tvaru: od zakrslých koulí po zlaté sloupy

Málokterý zahrádkář pěstuje divoký druh, obchod se školkařským sortimentem se odehrává téměř výhradně s kultivary vyšlechtěnými pro velikost a barvu jehličí. 'Aurea Nana', v Severní Americe prodávaný jako Berckmanova zlatá thuja, tvoří hustý, kulovitý keř, který Missourská botanická zahrada uvádí po deseti letech ve výšce kolem 1,5 m, s jasně žlutým letním jehličím, které přes zimu zbronzovatí, a drobnými oválnými šiškami dlouhými asi 2 cm. Na opačném konci škály hodnotí RHS vzpřímené sloupovité formy jako 'Pyramidalis Aurea' konečnou výškou 8 až 12 m a rozpětím 2,5 až 4 m, dosahovanou za 20 až 50 let, takže v dospělosti působí spíš jako velký clonící strom než jako keř. Kompaktní zelené kultivary jako 'Compacta' a niťolisté 'Juniperoides' vyplňují prostor mezi tím pro menší záhony a květináče. Před výsadbou blízko cestičky nebo zdi zkontrolujte na cedulce dospělou velikost, protože tento druh spolehlivě neobráží z holého, bezlistého dřeva, jakmile ho seříznete za hranici zeleného růstu.

Světlo, půda a voda

Dopřejte mu plné slunce pro nejhustší, nejkompaktnější růst; RHS uvádí, že snáší i mírný polostín, ačkoli jehličí se v hlubším stínu časem prořídne. Na půdu je pozoruhodně nenáročný: záznamy RHS o kultivarech uvádějí křídu, jíl, hlínu i písek, a kyselé, neutrální i zásadité pH, jako stejně vyhovující, pokud je drenáž přiměřená. North Carolina State Extension hodnotí tempo růstu jako pomalé a upozorňuje, že mokré, zamokřené stanoviště je jedinou podmínkou, kterou snáší špatně. Po zakořenění ho zahradnický program University of Florida hodnotí jako vysoce odolný vůči suchu, vlastnost, která ho odlišuje od vlhkomilné thuje západní. Nové výsadby zalévejte pravidelně po první dvě vegetační období, dokud se kořeny nezaberou, pak v suchých obdobích v drtivé většině klimatických podmínek nahraďte pravidelnou zálivku hlubokým a řídkým zaléváním.

Výsadba a zakládání živého plotu nebo clony

Sázejte na jaře nebo na podzim, aby kořeny měly mírné počasí na zakořenění dřív, než přijde letní horko nebo zimní mráz. Rozestupujte rostliny podle dospělého rozpětí zvoleného kultivaru: zakrslá koule potřebuje mnohem méně místa než sloupovitá clonicí forma dorůstající na 3 až 4 m šířky. Protože tento druh dobře neobráží ze starého dřeva, rozhodněte se o výšce a šířce živého plotu brzy a udržujte roční stříhání lehké, místo abyste čekali roky a pak seřízli tvrdě. Množení se řídí obvyklou cestou jehličnanů: semenem pro divoký druh a patními řízky z poloviny vyzrálého dřeva odebranými v létě pro pojmenované kultivary, protože semenáčky se liší a jen řízky udrží přesnou barvu a habitus kultivaru věrně.

Zimní mrazuvzdornost a poškození sněhem

North Carolina State Extension hodnotí Platycladus orientalis jako mrazuvzdorný v USDA zónách 6 až 9 a RHS uděluje vzpřímeným kultivarům hodnocení H7 pro nejchladnější kontinentální zimy. Mráz zřídka bývá omezujícím faktorem, tím je spíš strukturální poškození. Těžký sníh nebo náledí mohou u vzpřímených, sloupovitých kultivarů rozevřít nebo zlomit větve, takže volné svázání nebo obalení mladého sloupu před první silnější sněhovou nadílkou sezóny je levné pojištění. Na teplém okraji jeho areálu se hlavní riziko přesouvá od mrazu k mokré, špatně odvodněné půdě, kterou druh nemá rád při žádné teplotě.

Škůdci, choroby a poznámka k jedovatosti

Dávejte pozor na pytlonošky (bagworms) stavějící vřetenovitá pouzdra v jehličí a svilušky množící se v hustém, špatně provětraném živém plotu; North Carolina State Extension dále uvádí štítenky, mšice, housenky, vrtalky a molice vlnaté jako příležitostné návštěvníky na oslabených rostlinách. Dobré proudění vzduchu a vyhýbání se podmáčené půdě drží většinu z nich pod kontrolou. Jehličí a semena mají dlouhou historii využití v tradiční čínské medicíně, vždy zpracované, nikdy jedené syrové, což je samo o sobě signál, že rostlina není určena k jídlu ani spásání. Pokud jde o přímou jedovatost pro domácí zvířata, ASPCA nezveřejnila záznam pro Platycladus orientalis pod tímto názvem ani pod staršími synonymy, takže status pro kočky, psy nebo koně nelze s jistotou potvrdit ani vyvrátit. Berte tuto mezeru jako důvod k opatrnosti, ne jako ujištění, a nedovolte domácím zvířatům okusovat opadané jehličí nebo šišky.